Historie

Běžecký Klub Kubánkov (BKK) se prvně objevil černý na bílém a tak i vznikl 15. března 2014 při registraci na 10km závod Mořkovský zajíc.
Bylo to na popud Honzy Korpase; zakládajícími členy byli Petr Svoboda a Petr Štverka, kterým takhle Honza poradil, co napsat do registrace („Co tam napíšem za klub?“ – „Napište Kubánkov, když tam furt běháte, ne?“ – „Tak jo!“). Chvíli na to Petři vymysleli podmínku členství, tj. zvládnutý výběh na vrchol Hůrek Kubánkov a hned Honzu taky přibrali, protože podmínku z předešlých tréninků splňoval („Však tys tam s náme už taky běžel!“). Dál jsme se živelně rozrostli v květnu téhož roku po našem prvním uspořádaném závodě a pak v dalších letech při pořádání dalších a dalších závodů.

Tým

Petr Štverka

Ahoj! Běhat jsem začal v roce 2011, abych zhubnul, a už mi to zůstalo (myslím ten běh; kila se po letech vrátily). Nejdřív jsem běhal po asfaltu, pak po lese a pak už po horách. V roce 2016 jsem k tomu začal jezdit na kole, to je taky super. Když už jdu na závod, tak nejradši nějaký ultra, protože jsem pomalý a tam to není jen o rychlosti. Baví mě to a je to super, tak doufám, že mi to co nejdýl vydrží. 🙂

Petr Svoboda

Už ani nevím, zda běhám pro radost nebo pro závislost. Asi obojí. Vím ale, že jsme s Petrem4 začali běhat zhruba ve stejné době a tím se motivovali. No a namotivovali jsme se až k Marotonům. Zde mi pak Petr „utekl“ na ultramaratony a já zůstávám věrný tratím do 42 km. Mám rád hory proto preferuji běhání v kopcích. Palkovické hůrky jsou má srdovka!

Jan Korpas

Ke sportu jsem měl vždy velmi blízko a to především k těm běhavým, a proto mi běhání nebylo nikdy cizí. Jako samostatný sport jsem jej ale neprovozoval do doby, kdy mě napadlo zaběhnout maraton (za inspiraci děkuji oběma Petrům 🙂 ). Motivace mě nutila vytrvat, až jsem si v běhání nakonec našel zálibu a už mi to zůstalo. Teď běhám proto, že mě to baví, rád si zazávodím, ale spíše s osobními limity a jsem rád, že můžu trávit čas venku v přírodě.

Kateřina Bužková

K běhaní jsem se dostala paradoxně rok po fyzickém vyčerpání. Inspirací mi byli především běžci a můj kamarád – student Petr. Dnes běhávám neb bez toho nemůžu být. Miluji ten pocit svobody, miluji ty endorfíííny a nejvíce ze všeho si vážím toho, že mé tělo už službu nevypovědělo. Staráme se tak jeden o druhého. Já o fyzickou stránku a mé tělo během o psychickou. 🙂

Michal Janeta

Jsem jeden z těch mnoha, které si tento typ pohybu dokonale získal. Běhání si mě našlo tak nějak postupně. Už vlastně ani nevím, co byl ten prvotní impuls. Nehoním se za kilometry jak splašený zajíc, za to si užívám pohyb v terénu. Neběžím závod proto, abych jej vyhrál, ale pro to, abych si jej užil, abych si užil pobyt v horách a přírodě a také proto, abych našel hranice sám sebe. Navíc, jako bonus, se takto člověk docela obstojně udržuje v kondici, což taky není k zahození… Kromě pozice běžmo mě můžete ještě spatřit kolmo, lyžmo, pěšmo hore i dole a když se domluvíme, tak také sedmo, třeba i u pivka. 🙂

Petr Lisý

Běhám jen pár let a ne úplně často. Víc mě to baví od jara do podzimu, pak často zalezu jak medvěd. 🙂 Za to mě baví si dát přes rok pár větších cílů a za nimi jít (a někdy i běžet) 🙂 a tím si držet kondičku. Rád to proložím horským kolem, ale cykloklub Kubánkov zatím není. 🙂 Taky jsem se nechal k běhání inspirovat Petrama výše a dodnes často běhám s nimi. Byť jsem jistě nejvzdálejší člen BKK (z Pardubic), Beskydy miluju a budu se snažit sem jezdit, dokud mě neučarují jiné hory nebo nedojde benzin. 🙂

Míša Štverková Bražinová

Míša je nenahraditelný článek BKK řetězu a maximálně se zapojuje do přípravy našich závodů na Kubánkov, kde je pak k vidění u registrace a hned na to u časomíry. Týdny dopředu je vždycky nervózní, kolik že lidí se to na ten závod hlásí, a doufá, že pak nebudou běhat v hloučku, aby se dali dobře změřit a zapsat – Míša apeluje: Běhejte v rozestupech! 🙂 A nejhezčí je, že jak nad běžeckým sportem vždycky kroutila hlavou, začíná mu sama poslední dobou propadat. 🙂

Lenka Gajdušková

Běhat jsem začala asi půl roku po porodu, potřebovala jsem hlavně vypnout od každodenního stereotypu a shonu kolem prcka, a druhá, taková hlavní věc, už mě nebavilo si kupovat vetší velikosti oblečení a vyměnit celý můj šatník. 😀
Takže jsem obula tenisky a vyběhla… Mám za sebu zatím pár km, a i když šatník teď musím vyměnit, protože jsem teď v ještě lepší kondici, než před prckem, tak věřím, že kilometry budou nabíhat. 🙂

Tomáš Novák

Jak bych začal…, samozřejmě stručně, takže: Psal se rok 1986 a po velké jaderné černobylské katastrofě, kdy první silný radioaktivní mrak sužoval Českou republiku, se v jedné Vítkovické nemocnici nadechlo jedno dítě. (Ano, byl jsem to já.) Pak přišlo období…
…
No a běhám do teď. 😀

Sabina Ivančáková

To se tak jednou před pár lety stalo, že bloncka vyběhla… A dodnes se nezastavila. 🙂 Je to radost, psychická i fyzická závislost. Za těch X naběhaných kilometrů jsem poznala nové skvělé lidi, spoustu nádherných míst a zúčastnila se pár parádních závodů (Kubánkov je však srdcovka 🙂 ). Nejlepší je na tom ten pocit hecování sama sebe, překonávání se a posouvání vlastních limitů. A jako bonus – i ta večeře po těch kilometrech chutná lépe! 🙂 Takže… Běhejte taky!!! A začněte hned. 🙂

Martin Březina

Na začátku byla sázka, dát v roce 2014 sto výstupů na Lysou horu. Jenže s jídlem roste chuť a z hecu se stal koníček. Trasa stejná, ale čas postupně kratší, z chůze se stal běh. Přišly na řadu i závody, horské i klasický asfalt. Kubánkov byl jedním z nich a časem se z něj stala srdcovka, kam se rád vracím. Dnes mám za sebou horský maraton, několik čtvrtmaratonů, B7 a před pár dny i zimní závod LH24. A jelikož se od hor a běhání nemůžu odtrhnout, denně mě pokouší LH365.

Kateřina Žďárská

Sport miluju snad od doby, kdy jsem jako batole objevila, k čemu mám nohy a ruce. 🙂 Ať uz to bylo lítání po čtyřech, otevírání všech šuplíků, abych po nich mohla šplhat, či rychloběh na hlavní cestu, kdyz mi byly asi 3 a prohnala jsem rychlostí sprinterů nadávající babičku, která mě hlídala. 🙂 Vždycky jsem byla maličko živější. 🙂 Teď ale nejraději běhám po horách a v lesích. Cítím se v tomhle prostředí jako doma. Kdyz vyběhnu, vždy mě přepadne ten nádherný pocit, ze se mohu volně nadechnout a jsem naprosto svobodná. Ucítím vůni stromů, hlíny a třeba i přicházejícího deště nebo květin. Příroda je protkaná paprsky slunce a já jsem šťastná. Navíc člověk po cestě potká spoustu úžasných lidí. 🙂 V tuhle chvíli cítím, že žiju. 🙂

Ivo Polách

ANYTHING IS POSSIBLE. 🙂

Honza Janečka

🙂

Jan Damek

🙂